Naše příroda, ročník 2019, číslo 2

V přírodě se obecně se strakapoudem setkáme zpravidla častěji než například s jeho příbuzným datlem. Určit druh tohoto strakatého opeřence už obvykle není tak snadné, a to jednak proto, že si jsou všechny druhy našich strakapoudů více či méně podobné, anebo nám neumožní si je detailně prohlédnout. Pojďme si tedy stručně vysvětlit základní určovací znaky jednotlivých druhů, na které je třeba se nejvíce soustředit, dále typické biotopy, adaptace či jejich význam v přírodě.

Nejprve by bylo vhodné uvést, že všichni naši strakapoudi patří do čeledi datlovití (Picidae), tedy do řádu šplhavci (Piciformes) (podle tradiční učebnicové klasifikace, moderní fylogenetický systém samozřejmě žádné řády či čeledě neakceptuje). Jak již název napovídá, patří do stejného taxonu jako datel černý (Dryocopus martinus), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), žluna zelená (Picus viridis) a šedá (Picus canus) a krutihlav obecný ( Jynx torquilla). V České republice žije celkem pět druhů strakapoudů, které si podrobněji popíšeme.

Nejznámějším a nejhojnějším z nich je strakapoud velký (Dendrocopos major). Obývá téměř všechny biotopy, kde se vyskytují vzrostlé stromy. V zimě často navštěvuje krmítka. Velikostně odpovídá kosovi či špačkovi. Důležitými určovacími znaky jsou světlá hruď a boky bez čárkování, skvrna ve tvaru X na bocích hlavy (u juvenilních jedinců nemusí zasahovat až k šíji) a velké bílé ramenní skvrny. Adultní samec má červený týl, samice černý. Mláďata mají červené celé temeno.

Strakapoud velký