Naše příroda, ročník 2019, číslo 2

Motýli bývají často označováni jako klenoty naší přírody a krásu jejich křídel opěvují básníci i prozaici a své umění jim často věnují i význační malíři. Jejich pozornost se však upírá především k motýlům denním, které bychom mohli – zůstaneme-li u přirovnání ke klenotům – srovnávat s diadémy či briliantovými náhrdelníky. V naší přírodě však žije daleko více motýlů, které lze přirovnat spíš k drobným surovým granátkům, které můžeme po dešti nalézt v ornici v Českém středohoří. Z celkového množství asi 3 500 druhů motýlů, které u nás byly dosud zjištěny, jich totiž téměř 2 200 patří mezi tzv. mikrolepidoptery, tedy motýlky drobné, kterých si obvykle v přírodě ani nevšimneme. Přitom mezi ně patří řada druhů, které mají značný hospodářský význam, protože jejich housenky působí citelné škody na uskladněných zásobách potravin a surovin (zavíječi, moli) nebo na porostech hospodářsky využívaných rostlin (obaleči, předivky).

Motýlci mají rozpětí křídel 10–13 mm a lze je zastihnout od června do srpna na lesních okrajích, v příkopech, na okrajích cest či železničních náspech, všude tam, kde roste třezalka, která je živnou rostlinou pro jejich housenky. Ty se zpočátku živí květy a plody třezalky, později si z malých rostlinných úkrojků vytvářejí přenosný vak a žijí v opadance na zemi. Ve vaku se i kuklí a přezimují. Motýlci poletují ve dne, často je lze vidět, jak sají nektar na květech. Jsou nápadní nejen dlouhými tykadly, ale i kovově lesklými, měděně zbarvenými předními křidélky.

.