Naše příroda, ročník 2019, číslo 3

Včely jsou pozoruhodné bytosti, u kterých se setkáváme s různými způsoby života i rozmnožování. A každá příležitost k jejich bližšímu poznání je velkou výzvou. Nabízím vám tedy několik včelích příběhů, které jsou napsány podle skutečných událostí.

Brzičko zjara, jen co sluníčko vystrčí první paprsky, se nám probouzejí jarní pískorypky. Hnízdí v zemi, nejraději v písčitém terénu, kde si vyhrabávají chodbičky (odtud název pískorypky). Často zakládají rozsáhlé hnízdní agregace. Některé stihnou dokonce i dvě generace potomků (např. p. obecná). U nás je známo přes 100 druhů pískorypek. Prakticky všudypřítomná a místy velmi hojná je p. popelavá. Popelka je jednou z nejlépe viditelných a tudíž i nejsnáze pozorovatelných samotářských včel. Černobílou fešandu v huňatém kožíšku na prvních jarních květech sotva přehlédnete. Tím spíš, že korpulentnější samičky dorůstají do velikosti dělnic včely medonosné (tj. půl druhého centimetru). Spolehlivě je poznáte podle kontrastního černého pruhu chlupů na šedobílé hrudi (ten samečkům chybí, zato mají typický bílý plnovous). Při okukování mumraje opylovačů možná zjistíte, že kvetoucí ovocné stromy (např. třešně, jabloně a hrušně) místy obletuje dokonce víc pískorypek popelavých než včel medonosných. Právě v tuto dobu jejich počty vrcholí. Voňavé kvítky pečlivě opylují až do léta (začátku června), kdy vymizí (uhynou). Pyl zachycují sběracími kartáčky na nohou, které mívají žlutým práškem notně obtěžkané.

Včelí námluvy. Drobnějšího samečka vlevo spolehlivě prozradí bílý plnovous.