Naše příroda, ročník 2019, číslo 4

Duby známe jako statné stromy s rozložitou a nepravidelnou korunou. Nejznámější je dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea). Dále u nás rostou i vzácnější druhy, jako je dub červený, cer, bahenní a šipák. Některé z nich najdeme i v porostech, jiné se pěstují v parcích. V celé Evropě je původních okolo 23 druhů dubů, z nichž většina roste ve Středomoří.

Dub letní (křemelák) patří mezi domácí lesní stromy. V mládí má hladkou šedou kůru, ve stáří tmavou hrubě rozpukanou borku. Listy střídavé, obvejčité, mělce laločnaté, až 12 cm dlouhé. Hlavním rozlišovacím znakem listů dubu letního od zimního je ten, že listy na bázi mají zpravidla dva malé lalůčky, na rozdíl od listů dubu zimního, který má klínovitou bázi listové čepele. Také plody, tzv. žaludy, rostou jinak, než je tomu u dubu zimního. Žaludy dubu letního rostou na dlouhé stopce, na rozdíl od dubu zimního, kdy jeho žaludy jsou krátce stopkaté až přisedlé. Dub letní patří v dospělosti k mohutným stromům, kdy dosahuje výšky až 45 metrů. Dub zimní (drnák) je rovněž naším původním stromem. Od předešlého se liší vejčitou korunou. Oba druhy se často kříží a u mnohých stromů jsme potom na rozpacích, ke kterému druhu patří.

V minulosti se duby často vysazovaly v okolí hradů a v zámeckých zahradách