Naše příroda, ročník 2019, číslo 5

Orchidea klub Brno pořádal ve dnech 21.–24. června 2019 exkurzi do Jeseníků. Program byl individuální, a tak jsem se v sobotu 22. června, se skupinkou šesti ochranářů orchideářů, vydal na lokalitu Corallorhiza trifida mezi Karlovou Studánkou a osadou Vidli. Dále jsme chtěli jet až na Rejvíz.

Cestou jsme udělali krátkou zastávku před Bílým Potokem v PR Skalní potok. Nacházeli jsme zde rozkvetlé Dactylorhiza fuchsii, Neottia nidus-avis, Platanthera bifolia a ještě nekvetoucí Epipactis agg. Z literatury vím, že po dlouhé době se zde podařilo nalézt botaniku J. Chlapkovi v r. 1999 dlouho nezvěstný druh Epipogium aphyllum. Další roky v této lokalitě byly nálezy nepravidelné (R. Štencl, Hadinec et Lustyk, L. Bureš, J. Ponert). V příkrém svahu bukového lesa (50° 07' 46"N, 17° 16' 47"E) jsem nalezl malinkatou 9 cm vysokou orchidej, kterou jsem z dálky považoval mylně za korálici. Vyrůstala v mechaté humozní půdě po spadaném bukovém listí ve společnosti ploníku (Polytrichum), rokytu (Hypnum), šťavelu (Oxalis) a věsenky (Prenenthes), asi 4 metry od normálně vyvinutého hlístníku hnízdáku Neottia nidus-avis. Orchidej se dala fotit v tomto terénu jenom z jednoho místa. Až když jsem ji viděl zblízka, zjistil jsem, jak jsem se zmýlil.

Nalezená orchidej se vyznačovala dominancí Neottia nidus-avis, avšak výška rostliny byla jenom 9 cm. Celá rostlina i s květenstvím byla voskově bílá až průhledná. Květy široce rozestáté. Pysk delší, zprohýbaný, vnitřní prohlubeň u báze pysku bílá, z vnějšku narůžovělá, pysk na konci dvoulaločný, nahnědlý, dolů stočený. Na bázi 2 objímavé listy bílé barvy, spodní květ oddálený od ostatních s vnějšími okvětními lístky dlouze špičatými. Uprostřed slabé lodyhy malý, skoro neznatelný, šupinatý objímavý lístek. Listeny blanité, bílé, krátké, zahnuté, sloupek bílý. Koncové květy nevyvinuté, kulaté, semeníky nafouklé. Podrobnější popis květů nemohu objektivně zhodnotit. Některé květy měly již hmyzem odnesené semeníky a celá rostlina se zdála, že už odkvétá. Je známé, že v morfologiji orchidejí se objevují mutace, jak z hlediska reakce na prostředí, variability, nebo dědičné znaky. Rod Neottia (Guett 1754) se vyznačuje tím, že rostliny jsou zcela bez chlorofylu, nevytváří tak fotosyntézu a jsou tedy růstem závislé na výživě z hub ( jsou mykotrofní). Mají medovou barvu, někdy nažloutlou a vzácně bílou, dorůstají do výšky 30–40 cm. Druh Neottia nidus-avis, ke kterému nález patří, je znám po staletí a existuje několik variet a forem, přesto žádná svým popisem nesouhlasí se současným nálezem. Existují i vědecké popisy rostlin z 19. století, z let 1806–1870 nebo 1844–1914, které uveřejnil Leslie Lewis ze Spojeného království ( J.Eur.Orch. 50(2–4): 221–226. 2018) o bílých formách druhu Neottia nidus-avis, avšak ani ty neodpovídají nálezu. Tato orchidej je pravděpodobně jediná v naší přírodě a snad i ve světě.

Neottia nidus-avis neznámá forma