Naše příroda, ročník 2019, číslo 6

Jako by byl celý rod vyvolený, i s jeho příslušníky. Latinsky Parnassius, v překladu volně znamenající sídlo múz, a to podle řeckého Parnasu. Jasoní odysea je v nadsázce opravdovým bludným putováním jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) územím Čech. Jako bychom tento zákonem chráněný druh z čeledi otakárkovitých nikde nechtěli. Ale po pořádku.

Nejen starověký, ale zvláště středověký člověk na našem území stále ve větší míře potřebuje výhřevné palivo při zpracování rud a opracovávání kovů. Proto jsou také potřební uhlíři a jejich milíře. Výroba dřevného uhlí vyžaduje probírku lesů a kácení vhodných stromů. Ve finále jde o ředění listnatých lesů. O této činnosti nás dodnes přesvědčují i staré názvy osad jako Uhlířské Janovice (Kutná Hora), Uhlířská Lhota (Kolínsko) nebo Vitěšovičtí Uhlíři (Český Krumlov). Podobně působí i pastva v lesních porostech, a to je příležitost pro jasoně, druh řídkých lesů, pasek, lesních průseků a lemů. Jasoň začíná putovat ve stopách člověka.

Dovolte mu nyní, aby se představil. „Jsem středně velký motýl aktivující ve dne s průsvitnými křídly a moje vědecké jméno je jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne Linnaeus, 1758). Pro můj výskyt jsou typickým biotopem světliny ve všech typech řídkých listnatých lesů a lesostepí, dříve také pařeziny, dnes dokonce i ruderalizované okraje (lomy, střelnice, skládky), pokud zde roste některá z mých živných rostlin. Na našem území jde především o dymnivky plnou (Corydalis solida) a bobovitou (C. intermedia). Jako správný jasoň jsem jednogenerační motýl létající od začátku května do konce června, a to podle nadmořské výšky. Vajíčka s uvnitř vyvinutými larvami mi přezimují, na jaře potom rychle dorůstají a navíc jsou plaché. Jako motýl se za nepříznivého počasí ukrývám na nízko rostoucí vegetaci.“

Sameček jasoně dymnivkového