Naše příroda, ročník 2008, číslo 1

Fotografování motýlů si vyžaduje, kromě špičkové techniky, trpělivost a loveckého ducha. Motýli mají různé styly létání. Někteří létají rozvážně a před fotografem si posedí. Jiní se vyžívají v klikatém a rychlém letu a přisednou jen zřídka na zlomek sekundy.

Fotografujeme motýly

Text a foto: Miroslav Pinďák

Otakárka sedícího na květu jsem fotografoval Canonem EOS 10 D a objektivem Canon EF 24-70/2,8 L, který má dost dobré makro. Na snímek otakárka byl dostatek času. Problém byl s nedostatkem světla, obrovskou vzdušnou vlhkostí a teplotou, takže výsledek je kompromisem toho, co v ruce udržím a ještě přijatelné hloubky ostrosti.Dlouho jsem řešil otázku s jakou technikou na motýly. Nebudu popisovat, čím vším jsem to zkoušel. Do této hry vstupují již zmíněné odlišnosti v létání jednotlivých druhů a téměř vždy nedostatek světla, který neumožňuje dostatečné zaclonění a zkrácení expozice na uspokojivou míru. Nabízí se sice použití makroblesku, ale to jde jen v několika málo případech.

Otakárek ovocný. / Foto: Miroslav Pinďák

Makroblesk je super na rostlinky a drobné živočichy, kteří neuletí. Je jasné, že na fotografování motýlů musí být delší sklo s co nejrychlejším autofokusem. Když se přiblížíte k motýlovi s kratším ohniskem, téměř jistě ho vyplašíte. Ale čím delší sklo, tím větší nebezpečí rozostření. Řešení této situace se nabídlo samo při koupi původně pro portréty určeného objektivu Canon EF 70–200/2,8 IS L. Již při prvním namáčknutí spouště s tímto objektivem mi bylo jasné, že mám na motýly to pravé. Unikátní snímek letících otakárků v temné spleti tropické vegetace je toho důkazem.

Tropičtí otákarci. / Foto: Miroslav Pinďák

Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) je jeden z našich otakárků, který mi ve fotografické sbírce stále chyběl. Tito motýli se slétají v červnu na „předem domluvený“ kopec. Dostal jsem tip na jeden kopec v Bílých Karpatech a to, co jsem viděl, předčilo moje očekávání. Stovky jasoňů poletovaly třepotavým letem po louce. Jenže mělo to háček. Jakmile jsem se k některému z nich přiblížil, odtřepetali mimo dostupný terén. Po hodině marného snažení jsem tedy usedl znaven do trávy a dorazil poslední doušky tekutiny s tím, že jasoně asi mít solidně vyfoceného nebudu. Několik desítek minut pozorování života v trávě přineslo překvapivé zjištění. Jasoně nebylo nutné pronásledovat, byli všude kolem v trávě a ti, co byli ve vzduchu, zvědavě přilétali. Využil jsem objektiv Canon EF 28-135mm IS USM.

Týden po mém fotografování zadrželi policisté v této unikátní lokalitě německého turistu, který měl u sebe v entomologické brašně asi 50 usmrcených jasoňů.