Naše příroda, ročník 2008, číslo 1
V době, kdy produkujeme stále větší množství odpadů, hledáme různé možnosti jejich využití či recyklace. Proto se dnes kompostování dostává do popředí zájmu nejen zahrádkářů, ale i firem a dalších institucí. Při kompostování zužitkujeme většinu organických odpadů, které vyprodukujeme. Bioodpad kromě toho tvoří až 40% celkového domovního odpadu.
Založte si kompost přímo v kuchyni
Text: Marie Gřondilová / Foto: Pavel Krásenský, Ivan H.Tuf, Marie Gřondilová
Zkompostovat můžeme také velké množství průmyslových odpadů a odpadů ze zemědělství, potravinářství nebo dřevařského průmyslu. Kompost, který vytvoříme je významné organické hnojivo - obsahuje humusové látky a živiny a zlepšuje kvalitu a strukturu půdy. Na správné zahrádce by kompost neměl chybět. Kam ale s bioodpadem když bydlíme v bytě?
Kompost slouží jako výborné hnojivo do záhonků. / Foto: Marie Gřondilová
V některých městech (např. Nová Paka, Kroměříž, Vysoké Mýto, Uherské Hradiště) se vedle papíru, skla a plastu separuje také bioodpad. Lidé tak mohou do speciálních sběrných nádob, které jsou obvykle hnědé barvy, dávat bioodpady z domácností; takto vytříděný bioodpad se průmyslově zpracovává. Kromě již zmiňovaného průmyslového kompostování lze organický odpad využít v bioplynových stanicích, kde se z něho vyrábí obnovitelný zdroj energie - bioplyn. Ten se přeměňuje na tepelnou či elektrickou energii.
V současné době ale nemá každý možnost třídit bioodpad do sběrných nádob či vlastnit zahradu, na které by mohl kompostovat. Nabízí se však celá řada jiných možností, jak využívat bioodpady v bytových domech. Jednotlivé způsoby jsou založeny na řízení tradičního procesu kompostování nebo se využívá schopnosti některých druhů žížal přeměňovat intenzivně organické látky.
Kompostování, při kterém se využívá žížal, se nazývá vermikompostování. K vermikompostování se používá především žížala hnojní nebo speciálně vyšlechtění kalifornští hybridi, kteří se chovají v nízkých nádobách ze dřeva či z plastu. Ty jsou obvykle opatřeny víkem a průduchy, aby zajišťovaly dostatečné provzdušnění a zamezily proniknutí slunečních paprsků. Na trhu jsou k dispozici i patrové vermikompostéry, které se skládají zpravidla ze 3 až 4 nádob umístěných nad sebou. Jednotlivá dna pater jsou perforována a umožňují tak pohyb žížal za potravou.
Mezi drobnými dekompozitory jsou v kompostu zastoupeni převážně chvostoskoci. / Foto: Pavel Krásenský
Žížaly lze chovat v garáži, na balkóně, v předsíni i v kuchyni. V létě je můžeme mít venku na zahradě. Na zimu je však nutné přemístit je do místnosti se stálou pokojovou teplotou. Žížaly v nádobě žijí v podestýlce; tu může tvořit zemina, listí nebo natrhaný papír. Žížaly krmíme převážně kuchyňskými bioodpady. Velice rády mají kávovou sedlinu či namočené kousky papírové lepenky. Nedáváme jim mléčné výrobky či zbytky hotových jídel. Pomocí žížal zhruba za tři měsíce vyrobíme vermikompost, který obsahuje živiny a růstové látky pro rostliny.
Existují i další možnosti, jak využít bioodpady, aniž byste chovali žížaly. Stačí si pořídit některý z automatických kompostérů do domácnosti. Některé typy lze umístit přímo do kuchyně. Skříňka nevelkých rozměrů se zabudovaným mikropočítačem a zápachovým filtrem zvládne každý den pojmout zhruba 2 kg bioodpadu. Ten je v automatickém kompostéru promícháván, provzdušňován a hygienizován.
Zajímavé je rovněž využití kompostovacích bakterií EM Bokashi, které dokážou intenzivně fermentovat organický odpad a omezit tak zápach. Tyto organismy žijí v podmínkách bez přístupu vzduchu. Ve speciálních nádobách, které optimalizují vlhkost a jsou uzavíratelné, tak lze přechodně v uzavřených prostorách skladovat bioodpad, který je zasypáván EM Bokashi bakteriemi. Následně se doporučuje zahrabat bioodpad z nádob na záhony. Dojde tak ke zvýšení biologické aktivity a obsahu organických látek v půdě. Nádoby na skladování bioodpadů můžeme jednoduše vyrobit ze dvou do sebe zapadajících kbelíků, přičemž horní nádoba má perforované dno a je uzavíratelná víkem.
Lepší komfort při třídění bioodpadů poskytují také speciální biodegradabilní sáčky (plně biologicky rozložitelné – pozn. red.), které jsou vyrobeny z přírodních obnovitelných zdrojů- kukuřice či brambor. Na první pohled jsou k nerozeznání od běžných igelitových sáčků. Na rozdíl od nich se však v prostředí kompostu během tří měsíců plně rozloží. Další jejich významnou vlastností je paropropustnost. Pokud se umístí do perforované nádoby nebo speciálního držáku, umožňují odvod přebytečné vlhkosti bioodpadu, který je do nich ukládán. Nepřímo tak snižují hnilobné procesy a zápach - prodlužuje se tak interval vynášení sáčků. Rozložitelné sáčky s bioodpadem lze bez problému přidávat do kompostu nebo do sběrných nádob na bioodpad.
Pokud se rozhodnete mnohonožky chovat doma v teráriu, zavděčíte se jim nahnilým ovocem a zeleninou. / Foto: Ivan H. Tuf
Další zajímavý způsob, který umožňuje využívat bioodpady v bytech, představuje komunitní kompostování, kdy společně kompostuje několik domácností. Na pozemky v blízkosti bytových domů mohou být instalovány uzavíratelné kompostéry, které umožňují aeraci a odvod přebytečné vlhkosti a eliminují také případný zápach. Před umístěním kompostéru je důležité zajistit souhlas vlastníka pozemku. Komunitní kompostér může sloužit k využití bioodpadů z kuchyní i z přilehlých travnatých ploch. Vzniklý kompost lze používat ke hnojení pokojových květin či okolní zeleně.
Využití bioodpadů v místě vzniku představuje snížení nákladů na svoz komunálního odpadu a přispívá ke zlepšení stavu okolní zeleně. Kompostování napodobuje přirozený rozklad organických látek v přírodě. Surovinovou skladbou kompostu, provzdušňováním a úpravou vlhkosti můžeme proces rozkladu organických látek regulovat a relativně rychle si zadarmo vyrobit kvalitní organické hnojivo. Kompostem můžeme hnojit zahradní i pokojové květiny, stromy i travnaté plochy. Zachováním přirozeného cyklu organické hmoty v prostředí tak prospíváme sobě i svému okolí.