Naše příroda, ročník 2010, číslo 4

Berounka patří k našim nejkrásnějším řekám. Od Plzně, kde vzniká soutokem Mže, Úhlavy, Úslavy a Radbuzy, teče až po Beroun vesměs opuštěnou krajinou, kde nejsou žádná města, průmyslové podniky, významné dopravní komunikace ani velká rekreační centra. Přírodní řeku zde nezkrotily přehrady ani umělé břehy, voda si teče většinou, jak se jí chce. Atmosféra, jak ji ve svých literárních dílech vylíčil spisovatel Ota Pavel, z Berounky dosud ještě nezmizela.

Vodopády v údolí Berounky

Text a foto: Martin Janoška

Putování podél Berounky lze pojat velmi různě. Pěšky, na lodi i na kole. Dá se vyrazit na jeden den, ale také na několikadenní putování se stanem. Je možné se zaměřit na stylové výletní hospůdky, romantické zříceniny hradů nebo technické zajímavosti v podobě přívozů, mostů či splavů. Originálním důvodem, proč vyrazit na Berounku, jsou také vodopády, kterých je v okolí až netušeně mnoho. Nenacházejí se však na samotné řece, ale jsou ukryty v zalesněných roklích potoků, jež stékají do berounského údolí ze strmých bočních svahů.

Berounka pod Krašovem.