Naše příroda, ročník 2011, číslo 1

Setkání s volně žijícími zubry v Knyszynském pralese byl nezapomenutelný zážitek. Jednou se mi podařilo dostat se asi na 20 m k šesti zubrům. Chodit blíž nemá smysl, poněvadž zubři buď utečou anebo – což je horší – mohou zaútočit, a to zvláště tehdy, když mají mláďata nebo když narazíte na starého býka samotáře. Je to obrovské, asi 3,5 m dlouhé a téměř 2 m vysoké zvíře dosahující hmotnosti až 1 tuny. Přímo od hlavy mu odstávají nevelké, v průřezu kulaté rohy a stáčejí se nahoru, špičkami poněkud dopředu. Postavou se podobá severoamerickému bizonovi.

Za zubry do Polska

Text a foto: Jan Kusolits

Polsko má mnohem zachovalejší přírodu než Česká republika. Dodnes zde nalezneme pralesy, bažiny, rašeliniště a neregulované řeky, především na severozápadě, severovýchodě a jihovýchodě. Je to dáno absencí průmyslu, nízkou hustotou obyvatelstva a také i dost špatnou infrastrukturou ve zmiňovaných oblastech. Pro životní prostředí je to však dobře. Polsko se pyšní 23 národními parky a velkým množstvím chráněných krajinných oblastí. Symbolem nezkrocené polské přírody je pro většinu Poláků (a pro mě též) zubr evropský (Bison bonasus). Je to obrovské, asi 3,5 m dlouhé a téměř 2 m vysoké zvíře dosahující hmotnosti až 1 tuny. Přímo od hlavy mu odstávají nevelké, v průřezu kulaté rohy a stáčejí se nahoru, špičkami poněkud dopředu. Srst má dost dlouhou a v zimě jakoby kadeřavou. Podsada je velmi hustá. Na temeni hlavy se srst prodlužuje, takže spadá zvířeti do čela. Na krku tvoří srst dlouhou hřívu, nahoře i pod krkem. Také z brady splývá zubrovi dlouhý pramen chlupů, který vytváří jakýsi hrubý vous...

foto: Jan Kusolits