Naše příroda, ročník 2011, číslo 4

Když se vypravím do hor na několik dní pozorovat a fotografovat šelmy, nikdy nemohu doma říci: „Jdu na rysa! “ tak, jak často říkám, že jdu na medvěda. Medvěd, ten je pro pozorovatele téměř jistým objektem, ale rys naopak velmi nejistý, nedá se jen tak lehce přilákat na návnadu. Při pozorování a fotografování této kočkovité šelmy se musí člověk spolehnout pouze na dvě věci: náhodu a pomoc přátel.

Sebevědomý rys

Text a foto: Ivan Kňaze

Když jsem poprvé viděl rysa ostrovida, usoudil jsem, že je to sebevědomý živočich, obyčejný shovívavý klasický lovec, který kromě slídění také na kořist číhá při předstíraném denním odpočinku. Ležel v klidu a rozvážně, ale volně na vyvýšeném místě. Takové místo si rys vybírá na skále, na stromě, na svahu, možná i přímo nad přechodem srnčí zvěře. Rysa jsme pozorovali spolu s lesníkem z Bílého Potoka, v údolí Teplého potoka ve Velké Fatře.

Rys se v přírodě chová velmi sebevědomě