Naše příroda, ročník 2012, číslo 3

K nejstatnějším a nejvyšším bylinám naší divoké přírody náleží bezesporu divizny. Ve střední Evropě jich roste kolem deseti druhů, a to včetně občas zavlékaných, u nás nepůvodních. Nejznámější z nich jsou divizna obecná (Verbascum phlomoides) a divizna velkokvětá (V. densiflorum), odedávna považované za významné léčivky, místy dokonce pěstované. Ačkoli většina divizen nepatří k vzácným rostlinám, téměř pro všechny je charakteristická rozptýlenost jejich výskytu a lokalizace především na teplejší oblasti. Všechny naše divizny kvetou v různých odstínech žluti, kromě jediné, sytě fialově kvetoucí, nádherné divizny brunátné, u nás dnes již vzácné a ohrožené.

Divizna brunátná

Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček

Divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), sice mezi diviznami nepatří k nejmohutnějším (dosahuje výšky jen 30 až 100 cm), zato ale vyniká velmi nápadnými, až podmanivě krásnými, sametově fialovými korunními plátky květů na velmi dlouhých stopkách v řídkém vrcholovém lichohroznu. I zkušený botanik potvrdí, že pro tak zvláštní fialovost květů se jen stěží hledá v naší květeně obdoba, pomineme-li různé kultivary šlechtěním záměrně „namíchaných“ barev zahradních květin. A aby ani toto obvyklé zbarvení nemohlo zavdat zdání monotónní fádnosti, bývají někdy její kvítky ještě tmavší, až dohněda, nebo naopak světle hnědé, červené až růžové, světle žluté či až takřka bílé.

Sytě fialové květy divizny brunátné mívají v celé její místní populaci občas i světlejší odstín.