Naše příroda, ročník 2012, číslo 3

Určování našich hnědých skokanů není tak složité jako zelených skokanů, ale nemusí být úplně snadné. Přírodomilci se často dopouštějí chybné identifi kace z jednoho prostého důvodu. Naučí se způsob, který se jeví jako nejlepší a nejjednodušší, avšak který může být zavádějící. Mám na mysli „profláknuté“ natahování a ohýbání zadní končetiny směrem k čenichu. Správného určení skokana dosáhneme nejlépe při kombinaci více rozlišovacích znaků, často aniž bychom žábu museli chytat. Na první pohled podobné druhy se liší i v některých ekologických aspektech.

Netahej žábu za nohu aneb jak je (ne)snadné určování našich hnědých skokanů

Text a foto: Martin Šandera

Mezi naše hnědé skokany řadíme skokana hnědého (Rana temporaria), skokana ostronosého (Rana arvalis) a skokana štíhlého (Rana dalmatina). Letmý pohled na jedince ze skupiny hnědých skokanů nemusí odhalit jeho druhovou příslušnost, přesto nelze v případě hnědých skokanů hovořit o kryptických druzích (tj. druzích, které se od sebe vzhledově neliší, ale nemohou se spolu křížit).

Samci skokana ostronosého jsou v době páření, které trvá necelý týden na přelomu března a dubna, nápadně modře zbarveni.