Naše příroda, ročník 2012, číslo 4

„Mšice dostaly najednou hlad: „Hu, to bych jedla jako vlk!“ zahučela mšice s ostrými rohy. Po zápase s Ferdou jí vytrávilo. Vůně byla tak lahodná a silná, že je všechny přitahovala na jedno místo: tam, kde se před chvílí konaly zápasy s býky. Nebyl tam teď ani jeden zápasník. Po mravencích ani potuchy, jen tam stál malý keříček báječně vonících lístečků. Honem na něj. Mšice s velkými tykadly se tlačila nejvíc, několik svých kamarádek porazila na zem a vyšplhala se až na vrcholek keře. Brzy byla větvička plná mšic, že nebylo ani lístečku vidět. Všechny mšice byly tak zabrány do jídla, že vůbec nevěděly, co se s nimi děje. Nu a v té chvíli se Ferda opatrně pohnul. Nejprve posunul jednu nohu, pak druhou, a jestli to mšicím nikdo neprozradí, nebudou ani vědět, že se s nimi dal Ferda na pochod.“

Mšice – hospodářská zvířata mravenců

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Poznali jste? Tak popisuje vznik mutualismu, tedy vzájemně prospěšného soužití různých druhů organismů, Ondřej Sekora v knížce Ferda v mraveništi. Pro dětské čtenáře je text poněkud „zchutněn“ a jsou v něm drobné nepřesnosti, ale princip vztahu mšice – mravenec je popsán až překvapivě správně. Nebýt mravenců, měli by asi zemědělci i zahrádkáři mnohem méně starostí s přemnoženými mšicemi, které sáním na rostlinách značně své hostitele oslabují, nehledě na to, že přenášejí četné virové choroby.

Vzájemně výhodný vztah mezi mravenci a mšicemi - trofobióza, kdy mšice poskytují mravencům potravu ve formě výživných a chutných výkalů a na oplátku získávají od mravenců ochranu, se vyvinul pravděpodobně již počátkem třetihor.