Naše příroda, ročník 2012, číslo 6

Jelen sika (Cervus nippon) je savec z řádu sudokopytníků, z čeledi jelenovitých. Jeho původní výskyt je uváděn z oblastí Dálného východu asijského kontinentu – z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu a Koreje. Slovo „sika“ pochází z japonského slova shika, které v překladu znamená jelen.

Skvrnitý elegán

Text a foto: Antonín Havlát

Na přelomu 19. a 20. století začal být jelen sika uměle chován v oborách na Plzeňsku. První lokalitou byla obora Lipí u Manětína. Následně byl jelen sika dovezen i do obory Čemíny. Díky válečným událostem ve 40. letech, kdy byly poškozeny ploty obor, se dostal do volnosti, kde se poměrně dobře adaptoval na středoevropské životní podmínky a začal se velmi rychle šířit z Plzeňska i na území Tepelské vrchoviny a Slavkovského lesa. Zvěř pronikla do okolních honiteb a postupně se rozšiřovala proti toku řeky Střely a Úterského potoka.

Jelen sika u nás žije ve volnosti od 2. světové války, kdy unikl z obor. Na snímku poddruh jelen sika Dybowského.