Naše příroda, ročník 2013, číslo 5

Byla by ostuda, kdyby v seriálu o zaměnitelných druzích hub chyběla naše nejnebezpečnější houba – muchomůrka zelená, která již způsobila mnohá umrtí a velmi závažné otravy s doživotními následky. Každý houbař by měl umět tuto houbu bezpečně poznat a umět ji odlišit od podobných druhů. Muchomůrku zelenou lze totiž bez okolků jistě nazvat královnou jedovatých hub. Tento díl bude obsáhlejší, abychom mohli detailně ukázat všechny důležité znaky a podobné druhy, včetě těch jedlých, za které se muchomůrka zelená často zaměňuje. Nebude chybět ani informace o příznacích otravy, které by měly patřit také do kompendia znalostí houbaře o tomto druhu.

Zaměnitelné houby: Muchomůrka zelená, příbuzné druhy a možnosti záměny

Text a foto: Michal Mikšík

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides): klobouk je široký 5–15 (17) cm, nejprve je polokulovitý, později zvonkovitě sklenutý a nakonec ploše rozložený, někdy i trochu vtlačený, hladký, ale vrostle vláknitý, za vlhka často trochu slizký; barvy proměnlivé a nikoli stejnoměrné, většinou olivově zelený, ale také žlutozelený, šedozelený nebo modrozelený, někdy bělavý, na středu nezřídka tmavší než na okraji, pokožka jen vzácně se zbytky závoje. Ovšem pozor – u muchomůrky zelené existuje varieta bílá – Amanita phalloides var. alba, jejíž plodnice jsou celé čistě bílé! Lupeny jsou volné, husté, bílé, ve stáří také zelenavé. Třeň je dlouhý 6–15 (18) cm a 1–2 cm široký, válcovitý, s hlízovitým spodkem třeně, který vyrůstá z bělavé, nahoru odstávající, často v několik cípů roztržené pochvy – tzv. „kalich smrti“! Toto je nejdůležitější rozlišovací znak, podle kterého muchomůrku zelenou spolehlivě odlišíte od jiných druhů. Třeň je zpočátku plný, později také dutý, trochu světlejší než klobouk a více nebo méně zřetelně nepravidelně olivově zeleně skvrnitý, bělavý; dolů svěšený prsten může být na svrchní straně jemně rýhovaný. Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku někdy také žlutozelená; v mládí bez vůně, později většinou trochu nasládlá, ve stáří též dusičná. Muchomůrka zelená roste místy hojně v listnatých a smíšených lesích, často též v parcích, zejména pod duby, buky a habry, velmi vzácně i pod jehličnatými stromy (nejčastěji borovicemi) od (června) července do listopadu. Muchomůrka zelená preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu, nejčastěji je nalézána na teplých jižních stráních, výjimkou ale nejsou ani mrazové kotliny. V Čechách je velmi hojná v okolí Prahy (roste ale i na mnoha okalitách přímo v Praze), dále v okolí Mladé Boleslavi, na Nymbursku a na jižní Moravě. Směrem k severu jejích lokalit ubývá. V některých letech je velmi hojná a není vzácností vidět za den stovky plodnic.

Muchomůrka zelená v různém stáří