Naše příroda, ročník 2014, číslo 2

Nejprve bychom měli asi trochu osvětlit výraz „humna“, neboť mladší generace ho již nebude znát pravděpodobně ani ze školní četby. Tak tedy „humno“ byl původně mlat z udusané hlíny, na kterém se mlátilo obilí, nejprve za pomoci dobytka, později cepy. Zpočátku bylo humno umístěno pod širým nebem, později se přestěhovalo do stodoly a v některých krajích byl výraz humno přenesen na celou stodolu. „Humna“ v pomnožném čísle pak označovala pás za stodolami, kde bývaly sady, pásly se zde kozy, husy a bývala to i místa dětských her. V přeneseném významu pak rčení „za humny“ nabylo významu „nedaleko od domova“.

Lékárna za humny

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Nepochybujeme o tom, že většina čtenářů má klasickou lékárnu „za humny“, i když náš případ to zrovna není, protože do nejbližší to máme poctivých 16 km. Snad právě to nás v poslední době přimělo – spolu s nekřesťanskými cenami galenik i syntetických léčiv – abychom se právě za humny porozhlédli a po vzoru našich prababiček využili toho, co nám nabízí příroda. A není toho zrovna málo. V současné době je považováno za léčivé rostliny okolo 250 druhů pocházejících z naší přírody. Dříve se jich využívalo k těmto účelům mnohem více, o čemž svědčí nejen rčení „není na světě bylina, aby na něco nebyla“, ale i staré herbáře a bylináře. Čas a hlavně moderní chemické rozbory sice ukázaly, že to s léčivostí některých rostlin není tak báječné, jak se lidé domnívali, ale i tak poskytuje příroda celou řadu možností, jak si v některých případech pomoci od drobných neduhů příjemnějším způsobem, než je polykání prášků. Léčivý je již samotný sběr rostlin, protože se při něm musíme zvednout od televize, počítače či jiných civilizačních „vymožeností“ a vyrazit do přírody, čímž organismu rozhodně prospějeme.

Bez černý (Sambucus nigra) je známý také pod lidovým označením bezinka, psí bez nebo smrdibez