Naše příroda, ročník 2014, číslo 5

Rozlehlý pás unikátních vřesovišť zaujímá prestižní pozici uvnitř množiny přírodních rarit národního parku Podyjí. Podobné stanoviště, avšak daleko skromnějších rozměrů, najdeme také na jižním okraji Oleksovic, městyse položeného v rovině mezi Miroslaví a Znojmem.

Oleksovické vřesoviště

Text a foto: Jakub Hloušek

Podmanivé kouzlo vřesu, písku a oblohy

A shodně, jako v nedalekém Podyjí i zde do procesu zrodu pozoruhodného biotopu významně zasáhnul lidský faktor. Nicméně zatímco tam pomohla dřívější pastva, Oleksovickému vřesovišti zase velmi podstatnou měrou prospěla místní těžba písku. Jinak by pravděpodobně celé půvabné místo beznadějně pozřela dravá expanze akátu. Té především zamezila důsledná ochrana v kategorii přírodní památky, díky níž nejprve došlo k odstranění náletu nežádoucích dřevin a následně rozšíření porostu vřesu obecného. Jakmile zaklepou na dveře slunné dny pozdního léta, navlékne Oleksovické vřesoviště slavnostní oděv, který trochu evokuje podnikatelské obleky divokého období devadesátých let minulého století. Prostě nejrůznější kreace sytě růžových a fialových odstínů čerstvě rozkvetlého vřesu. Lokálně protkané okrovými stébly suchých trav nebo ostře bílým pískem a zakončené zeleným pozadím souvislé hradby přilehlého lesa. Když se k tomu ještě přidá jasně modrá obloha, dostaneme nádherný obraz s příchutí blízkého podzimu.

Návštěvníky tu nejprve přivítá bývalá pískovna. Teprve nad ní se rozprostírají hlavní porosty vřesu. Druhou, mnohem menší pískovnu, najdeme těsně u přístupové cesty.