Naše příroda, ročník 2015, číslo 1

Volně žijící živočichové se u nás v zimě musejí vypořádat nejen s nepřízní počasí, ale přede-vším s nedostatkem potravy, která v mrazech nebo hluboko pod sněhovou pokrývkou prakticky není k nalezení. Někteří z nich se na náročné zimní období předem pečlivě připravují a pro jeho přečkání volí různé strategie. Zdá se, že tu nejsofistikovanější najdeme u skupiny savců, kteří se na podzim pořádně vykrmí a celou zimu pak prospí. Jsou to praví zimní spáči. Mezi savci jsou ale i zimní spáči nepraví. Ti sice také většinu zimy prospí, ale občas se probouzejí k plné aktivitě. Pojďme si teď naše spáče více přiblížit a o zvířatech, která jsou vydána zimě na pospas a netuší, čím je překvapí zítřek, si povíme zase někdy příště.

Lenoši líní nebo důmyslní stratégové?

Text: Alena Říhová

Pořádně se najíme a celou zimu prospíme

Savci, kteří prakticky celou zimu prospí hlubokým zimním spánkem (hibernují), volí pro její přečkání naprosto unikátní strategii. Při hibernaci jsou totiž schopni výrazně snížit tělesnou teplotu (až na úroveň teploty svého okolí – úkrytu, téměř k 0 °C) i metabolismus (na pouhý zlomek původní hodnoty) a dlouhodobě (po dobu několika měsíců) je aktivní biochemickou regulací udržovat stabilní, přičemž všechny důležité pochody v těle probíhají s minimální spotřebou energie. Tím se se zimním obdobím, zejména s působením chladu, efektivně vyrovnají.

Křeček polní v obranném postoji černým kontrastním břichem zastrašuje nepřítele (predátora, ale i člověka, kdyby mu škodil), zatímco hřbet má v dokonale maskujícím zbarvení. Foto Ľubor Čačko