Naše příroda, ročník 2015, číslo 1

Kalous ušatý je naší poměrně běžnou sovou a jistě většina přátel přírody se s ní už někdy setkala. Ponejvíce patrně tak, že při procházce lesem nás bílé stříkance nebo hromádka vývržků pod stromem upozorní na sovu sedící nad námi ve větvích, kde po nočním lovu odpočívá a tráví. V době hnízdění podobné bílé stříkance mohou prozradit i hnízdo s mladými.

Pomozme také kalousům ušatým!

Text a foto: Přemysl Pavlík

Kalous, podobně jako výr a puštík, začíná hnízdit velmi brzy z jara a za klidných předjarních večerů už můžeme slyšet jeho příjemné houkání, které, i když nijak hlasité, se krásně nese tichým zasněženým lesem. Jeho hlas, v krátkých intervalech vytrvale a monotónně opakované „húu-húu-húu“ vzdáleně připomíná výra, je však mnohem slabší a tlumenější. Někdy nás při procházce nočním lesem může překvapit hlasité tlesknutí přímo nad naší hlavou. Za malý okamžik o kus dále, a znovu na zcela opačné straně. Obvykle už také zahlédneme proti nebi temný stín sovy, která se neslyšně a obratně proplétá a kličkuje mezi stromy, stále se však drží v našem dohledu. Občas přitom hlasitě tleskne křídly, což je nedílnou součástí jejího toku. Zároveň však nám tím dává najevo, že jsme se ocitli v blízkosti jejího hnízdiště a nejsme zde vítanými hosty.

Než samička slétla k hnízdu, ujistila se vždy z nedaleké borovičky, zda je vše v pořádku.