Naše příroda, ročník 2015, číslo 2

Možná jste již slyšeli o poněkud svérázné křivce obecné, která svým mohutným, hákovitě překříženým zobákem zručně otevírá šišky našich jehličnanů. Páčí jednu šupinu za druhou a vybírá z nich semena, kterými se živí (nejraději má smrková). Kolem nás ale létá spousta dalších ptáků, kteří si na semenech jehličnanů také rádi smlsnou. Jejich jídelníček je však mnohem pestřejší než jídelníček křivky, a tak je příroda speciálním „otvírákem“ na šišky neobdařila. Ptáte se jak si s nimi tedy poradí? No je to docela prosté. Šišky některých jehličnanů (borovic, smrků a modřínu) se po dozrání semen otevírají samy a pěkně do široka. Semena z nich pak jednoduše vypadávají a vítr je roznáší po okolí. Malý mlsoun to dobře ví a právě na tento okamžik netrpělivě čeká. Přilétá v době, kdy otevírání šišek teprve začíná a jemu nastávají dočasné hody. Když jsou totiž semena uvnitř pootevřené šišky ještě zakotvena, stačí jen hlouběji zabořit zobák a laskominu má dřív, než ji vítr vezme s sebou...

Semenožraví mlsouni na šiškách

Text: Alena Říhová

Z borovic se zjara ozývají zvláštní zvuky

Jarní příroda se probouzí... Svěží vzduch, první sluníčko, zelenající se tráva a ptačí zpěv nás vylákaly ven. Touláme se parkem, když v tom naši pozornost strhl podivný klapot a skřípot. Je usilovný, přesto tlumený. Nejintenzivněji vychází z borovic. Když už stojíme přímo pod nimi, zdá se, že si šeptají. Stromy ale přece nemluví?

Samice křivky obecné (Loxia curvirostra) se s mohutným „otvírákem“ chystá na pohlednou šišku smrku sitky. Nejvyšší smrk (pátý nejvyšší jehličnan) je u nás často vysazován i do parků a podle zubatých okrajů šupin šišek ho hned poznáme. Foto Ľubor Čačko