Naše příroda, ročník 2015, číslo 3

První příležitost vidět na vlastní oči velkého samečka roháče obecného je určitě pro leckoho až tak překvapivá, že si na chvilku vůbec nedovede představit ještě mnohem větší druhy brouků. Některé z nich, žijící v nejteplejších rovníkových oblastech tropů, totiž měří až kolem dvaceti centimetrů, takže ti naši „obři“ jsou vlastně proti nim trpaslíci. Tak je tomu u suchozemských brouků. Jde-li ale o vodní druhy, i když jen středoevropské, patří někteří jejich zástupci mezi nejmohutnější brouky z celosvětového aspektu.

Ohrožení broučí obři – vodní druhy

Text: Mladen Kaděra

Za dosud největšího známého vodního brouka naší planety platí dnes již u nás kriticky ohrožený vodomil černý (Hydrophilus piceus) z čeledi vodomilovitých – Hydrophilidae. Bývá 34 až 50 mm dlouhý, má protáhle elipsovité, silně klenuté, smolně černé a jakoby z plastu vylisované tělo, někdy s hnědozeleným leskem. Vespod má zdvižený, silný zadoprsní kýl, připomínající hrot oštěpu. Nápadná jsou také jeho velmi dlouhá makadla, delší než tykadla. Obě pohlaví se už na první pohled liší tvarem chodidel prvního páru noh: sameček má jeho poslední článek výrazně trojúhle rozšířený, kdežto samička jej má běžného tvaru. Je to charakteristický brouk západního palearktu, na východ se vyskytující až na Sibiři a v severní Indii.

Se „sekerkou“ na předních chodidlech lze samečka vodomila od samičky rozlišit na první pohled (Foto František Brabec).