Naše příroda, ročník 2015, číslo 6

V poslední době se objevily v tisku a na internetu články, odvolávající se na americké studie koček domácích a jejich vlivu na okolní faunu. Řekněme si rovnou, že kočky z toho nevyšly právě nejlépe a soudě podle titulků v našem tisku, jmenované studie padly na úrodnou půdu i u nás. Kočky jsou pokládány za mnohem škodlivější faktor než chemizace zemědělství, dráty vysokého napětí, skleněné tabule oken a vliv silniční dopravy dohromady. Podívejme se však na „kočičí problém“ nezaujatě a zvažme, zda je třeba v podmínkách střední Evropy vyvolávat hysterii podobnými studiemi, navíc implantovanými z poněkud jiného prostředí. Pokud je nám známo, v naší republice se zatím nikdo vlivem domácích koček na místní faunu vážněji nezabýval, takže veškeré údaje uváděné v našem tisku jsou pouze subjektivní odhady (což je pochopitelně náš článek také, i když se snažíme zvážit všechna pro a proti).

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Kočka domácí (Felis silvestris catus) provází člověka již od starověku. Její přítomnost v osadách zemědělců měla jistě nemalý praktický význam, protože účinně hubila hlodavce, kteří jinak lidem ujídali ze zásob obilí. Archeologické nálezy, které potvrzují kočičí přítomnost u lidských obydlí na Blízkém Východě, pocházejí z období asi 10 000 let před naším letopočtem. Je ovšem otázkou, zda je tato zvířata možné považovat již za kočky domácí, či jen za ochočené kočky divoké, přesněji kočky plavé (Felis silvetris lybica). Proces domestikace lze ale docela dobře sledovat na vyobrazeních a hlavně kočičích mumiích pocházejících ze starověkého Egypta. Nejstarší patří ještě kočkám, které nesou všechny znaky divokých koček plavých z Núbie...

Toto je příčina, proč tolik lidí nenávidí kočky. Jejich kořistí se pochopitelně stávají kromě hlodavců také menší ptáci, zvláště jejich mláďata. Ale i bez přispění koček většina ptačích mláďat nepřežije první rok života. Je to zcela normální jev, a kdyby tomu tak nebylo, pro ptáky by za chvíli nebylo kam šlápnout.
Foto: V. Motyčka