Naše příroda, ročník 2016, číslo 1

Být paleontologem může být těžší, než si kdokoli umí představit. Není to však dáno ani namáhavým terénním výzkumem a dokonce ani pracným studiem objevených fosilií. Jakkoli zábavně to zní, nejnáročnější bývá pro paleontology poslouchání o jejich práci z úst lidí, kteří tento vědní obor znají pouze z televizních obrazovek či stran ne příliš dobrých populárně naučných knih. Česká paleontologie má velmi dlouhou tradici a kdybychom nahlédli do její historie, velmi rychle bychom byli schopni zmínit hned několik českých paleontologů světového formátu. Je proto škoda, že veřejnost povětšinou o tomto Čechy tolik ovlivněném vědním oboru nemá příliš dobrou představu. Vědecká práce samozřejmě zdaleka nekončí pouze na hledání fosilií, a proto se na paleontology podíváme hned ve dvou samostatných článcích a z několika různých úhlů pohledu. V tomto článku si stručně ukážeme, jak paleontologové postupují během terénního výzkumu a co vše musí nutně znát, aby byla šance objevu vytoužené fosílie co nejvyšší. Druhý článek pak bude věnován tomu, co se s fosiliemi děje po jejich objevu ( jakým způsobem se uchovávají a kde a jak se studují) a jaké existují cesty ke zveřejnění výsledků studia (samozřejmě včetně všech nesnází s ním spojených).

Text a foto: Daniel Madzia

Zeptáte-li se paleontologa, která část jeho práce je mu nejpříjemnější, s velkou pravděpodobností vám odpoví, že je to terénní výzkum. Jenže které nástroje vlastně paleontologové v terénu používají? Vzpomenete-li si na hollywoodské trháky typu Jurského parku, pak jednou z odpovědí, která by se nabízela, by byl dozajista štěteček. Ostatně zkameněliny jsou přece velmi křehké a je nutné je čistit tím nejjemnějším, co je po ruce. Nebo snad ne? Inu, během práce je skutečně třeba dávat pozor, aby se fosilie neponičily, nicméně štětečky jsou pro paleontologa asi tak důležité, jako papírové kapesníčky; občas je tedy v terénu použije, ale k nejdůležitějším nástrojům mají většinou daleko. Mnohem častěji uvidíte paleontology s kladivy, krumpáči a lopatami, protože pokud zrovna nejsou horniny navětralé, jen zřídka se obejdete bez nějakého těžšího nástroje...

Navětralá stehenní kost kachnozobého dinosaura edmontosaura ve výchozech svrchní křídy ve srovnání s geologickým kladivem (Montana, USA).
Foto: Daniel Madzia