Naše příroda, ročník 2016, číslo 2

Karbon je obdobím velkých změn, které se projevily nejen rozsáhlým variským (kaledonským) vrásněním a tedy vznikem variského horstva, jež významně ovlivnilo životní podmínky tehdejších rostlin i živočichů, ale i vznikem nových rostlinných i živočišných druhů, které ukázaly novou cestu budoucího vývoje života na Zemi. V období mezi 354 až 298 miliony lety bují v příhodných oblastech neprostupné tropické pralesy s bažinami a močály, jež skrývají nepřeberné množství obřích druhů hmyzu a bezobratlých, ale také první plazy a předchůdce savců. Jejich náhle utonulá těla v bažinách dnes nalézáme v mocných vrstvách uhelných slojí, které nám slouží jako palivo.

Jak jsme si již minule řekli, docházelo již v devonu k významným geologickým procesům. V převážně jižní části zemské polokoule se srazily dva obří kontinenty, na jihu Gondwana se severnější Laurasií. Výsledkem byl vznik rozsáhlého variského (hercynského) horstva. Na severu se pak nalézaly ještě dva další kontinenty, spojená Siberia a Kazachstania a východněji situovaná Čína. Oba se neustále přibližovaly k Laurasii a ovlivnily tak mořské proudy a rozsah mělčin. Nejen díky velkému zalednění jižního kontinentu klesla mořská hladina, ubývala mělká moře a docházelo k celkově suššímu podnebí. To se odrazilo ve výskytu rozsáhlých pouští na většině území souše, které byly kontrastem k menším plochám vlhkého tropického klimatu v okolí rovníku. Naše republika se tehdy nacházela na rovníku ve východní části kontinentu, právě mezi vznikajícími horstvy. Variské vrásnění bylo nejvýznamnějším horotvorným pochodem na našem území, které mělo hlavní vliv na stavbu Českého masivu, jenž byl zformován do pevného celku, který již nebyl později vrásněn. Tisícimetrové vrcholy variského horstva byly však časem rozrušeny a odneseny erozí a zanechaly po sobě jen mohutné a z velkých hlubin vyzdvižené „základy“ přeměněných hornin, především granitů, rul a svorů. Největšími celky na našem území jsou středočeský plutonský komplex (v páse od Prahy ke Klatovům), moldanubický pluton (při okraji jižních Čech a jihozápadu Českomoravské vysočiny) a masiv Hrubého a Nízké Jeseníku. Menší celky můžeme sledovat na Drahanské vrchovině, v Krkonoších a Jizerských horách, na Karlovarsku, v Železných horách a v okolí Třebíče.

Karbonské pralesy a močály
vznikaly většinou v údolích
mezi horami, kde se
zadržovala sladká voda.
Zde vidíme na kraji jednoho
z jezer obojživelníka z rodu
Diplovertebron, který čeká
na první paprsky Slunce,
které by zahřály jeho tělo.
Za nimi jsou vidět stromovité
plavuně rodu Lepidodendron
a štíhlejší r. Sigillaria. Vpravo
se vznáší obří pravážka