Naše příroda, ročník 2016, číslo 5

Nejčastěji je potkáte v lese, na horách. Přitom vás nenapadne, že je můžete potkat i každý den na ulici. Můžou být vašimi kolegy v práci, nebo vašimi spolužáky. Řeč je o Vlčích hlídkách, dobrovolnících Hnutí DUHA, kteří věnují svůj čas a úsilí výzkumu a ochraně velkých šelem jako medvěda hnědého, vlka obecného a rysa ostrovida.

Text: Tomáš Krajča

Mnohdy se mezi sebou označují jako hlídkaři, vlkaři nebo vlkohlídkaři. Jak už bylo řečeno, jsou to hlavně dobrovolníci, které spojuje zájem o přírodu, chuť trávit v přírodě čas a něco pro ni udělat. Vlčí hlídky lze řadit k aktivitám citizens science (občanské vědy), při nichž je laická veřejnost zapojována do výzkumných projektů, které by jinak řešili většinou odborníci z oboru nebo vědci. Postupem času se však z laiků stávají zkušení stopaři a znalci divoké přírody, ovšem každý podle svého nasazení. K tomu vlčí hlídky mimovolně zahrnují prvky skautingu či trampingu. Mezi dobrovolníky je široká škála lidí. Nejedná se pouze o studenty biologie a ekologie, potkáme se zde se studenty různých oborů vysokých i středních škol, dělníky, řemeslníky, podnikateli, učiteli, policisty, zdravotníky, filozofy, informatiky nebo i důchodci, pro které jsou Vlčí hlídky okořeněním života, jež si jednou za čas nadělí o víkendu. Pro mnohé je to způsob, jak strávit volný čas v přírodě, něco pro ni udělat, lépe ji poznat a při tom poznat nové lidi, navázat nová přátelství. Pro mnohé se staly Vlčí hlídky a s nimi spojené aktivity předmětem bakalářských, magisterských nebo i doktorandských prací. Někteří lidé nalezli prostřednictvím hlídek zaměstnání.

Dokumentace nalezených
vlčích stop v CHKO
Kokořínsko – Máchův kraj