Naše příroda, ročník 2017, číslo 1

Většina z nás má k přírodě nepochybně kladný vztah. Buď k přírodě jako celku, nebo k určité její části či jednotlivému druhu. Někdo má rád kytky, jiný psy, kočky, ptáky nebo akvarijní rybky. Nerad bych se mýlil, ale vzhledem k těm již zmíněným je podle mne jen hodně malé procento těch, kteří si oblíbili hady. Ať již naše nebo ty cizokrajné. Dnes je poměrně jen malá možnost setkat se v naší přírodě s hadem, a přesto k nim lidé často pociťují vrozený odpor. Pohlížejí na ně jako na tvory zákeřné, slizké, odporné a stále ochotné zaútočit a kousnout. Svědčí o tom i nadávky „ty hade“ nebo „ty zmije!“ A to přesto, že to jsou tvorové svým způsobem krásní, svérázní, hodni obdivu a také většinou velmi užiteční. Člověku se vždy raději vyhnou, alespoň ti, co žijí u nás.

Text a foto: Přemysl Pavlík

Tato antipatie a nenávist se soustřeďuje hlavně na našeho jediného jedovatého hada, zmiji. Hodně jich proto také setkání s člověkem zaplatí životem. Smutné je však to, že často končí smrtí i ti zcela neškodní, kteří mohou vzdáleně zmiji připomínat. Známá kresba na zádech zmije je však obvykle tak výrazná, že by měla dostatečně sloužit k jejímu přesnému určení. Bohužel, někomu stačí k odsouzení už jen ta skutečnost, že se jedná o hada, a toho je podle jeho přesvědčení třeba vždy zneškodnit…

Užovka stromová (původně Aeskulapova) dostala své jméno
díky schopnosti šplhat po stromech. Ptáci a jejich vejce
také tvoří část její potravy