Naše příroda, ročník 2017, číslo 3

Sysel je hlodavec z čeledi veverkovitých. V České republice je jediným zástupcem zemních veverek, kam patří např. burunduk páskovaný nebo čipmank východní. Krom těchto hlodavců (a samozřejmě veverky obecné) patří mezi nejbližší příbuzné syslů také psouni prérioví nebo svišti.

Text a foto: Denisa Mikešová

Pozor, tady sysel!

Se sysly jsem se setkala již několikrát a vždycky měli napilno, ať se jednalo o české sysly, nebo o sysly, které jsme pozorovali v maďarské pusztě. Štíhlá zvířátka čile pobíhala po sotva znatelných stezičkách vyběhaných mezi vegetací, šmejdila po něčem k snědku či vystýlala nory pečlivě ukousanou trávou. Každou chvíli se některý ze syslů zastavil, povytáhl se nad okolní rostlinstvo a panáčkujíce bedlivě jistil okolí. Sysli se totiž orientují především zrakem. Proto je nezbytnou podmínkou zdárného přežití syslí kolonie trvale nízký travní porost, který svou výškou nepřesáhne patnáct centimetrů. Ve vyšší trávě pak sysli ztrácejí přehled a snadněji se stanou kořistí některého z predátorů (např. lišky, lasice nebo kočky domácí). Však také, pokud se rozhlížejícímu jedinci něco nezdálo, dolehl k našim uším ostrý hvizd, po kterém ostatní členové kolonie bleskurychle naskákali do nor a louka naráz zůstala osiřelá. Sysli mezi sebou komunikují v celé škále zvukových signálů, které jsou prozatím předmětem výzkumu. Vědce například zajímá, zda se sysli podle zvuku vzájemně poznávají.

Sysli jsou neustále ve střehu a často si vzájemně „kryjí záda“