Naše příroda, ročník 2017, číslo 5

Drtivá většina hřibovitých hub je mykorizní, tzn. že žijí ve specifické symbióze s určitými druhy dřevin. Existuje ale i několik výjimek, mezi které patří druh, který své živiny získává z jiného druhu houby. Jedná se o hřib parazitický (Pseudoboletus parasiticus), který roste z báze plodnic břichatkovité houby pestřece obecného (Scleroderma citrinum). Díky své ekologii je tak mezi ostatními druhy nezaměnitelný a dobře poznatelný.

Text a foto: Michal Mikšík

Hřib příživný (parazitický) Pseudoboletus parasiticus (Bull.: Fr.) Šutara

Synonyma: Xerocomus parasiticus (Bull.: Fr.) Quél., Boletus parasiticus Bull. Klobouk je 3–6(13) cm široký, zpočátku polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozložený, někdy na středu vmáčklý a nepravidelně zprohýbaný. Pokožka klobouku je u mladých plodnic jemně plstnatá, později částečně olysalá, za sucha někdy i mírně rozpraskaná. Barva klobouku je kožově žlutá, žlutohnědá, okrová až hnědookrová, někdy s nahnědlými plochami nebo i špinavě hnědá. Rourky jsou v dospělosti 3–7 mm vysoké, připojené nebo mírně sbíhavé, v mládí světle žluté, později zlatožluté, citronově žluté, žlutoolivové, nakonec hnědožluté až hnědoolivové, na řezu neměnné.

Hřib příživný