Naše příroda, ročník 2017, číslo 6

Když někdo začne vyprávět o tom, že musel zůstat v noci venku v přírodě, nejednomu posluchači přeběhne mráz po zádech. Komu se to také stalo, ví, že v noci se v přírodě ozývají různé tajuplné zvuky, které mohou člověka vystrašit. Tu něco zahouká, tam zapraská, proletí blízko, zadupe a zafuní… Pojďme společně trochu poodkrýt, kdo to má na svědomí. A možná se i přestaneme bát strašidel.

Monika Tošenovská, Monika Vraštilová

Úkol 1. – Zrak

Zapalte si svíčku, zhasněte všechna světla a jednu nebo dvě minuty se dívejte do plamínku, ale pouze jedním okem (druhé si zakryjte rukou). Potom se otočte pryč od svíčky a oběma očima se podívejte do tmy. Vidí obě oči stejně? Umíte popsat rozdíl? Oči si ve tmě musí pořádně zvyknout, aby byly schopny něco vidět. Když tomu dáte dostatek času, budete překvapeni, co všechno vaše oči uvidí.

Zkuste tedy do tmy vyrazit s baterkou či čelovkou jen pro jistotu schovanou v kapse a hned ji nevytahujte – to byste ta naše hledaná strašidla vyplašili. Zbystřete si ale i ostatní smysly, budete je potřebovat. Všimli jste si někdy, jak všechno po tmě jinak zní – mnohem silněji a záhadněji? Nastražte tedy uši a snažte se chvíli bedlivě poslouchat. Nejlépe, když do terénu vyrazíte s kamarádem či s někým z rodiny – jednak je to bezpečnější, a jednak ve dvou (či třech, ale větší skupinu nedoporučujeme) se to lépe táhne a víc toho objevíte. Tak třeba při tom špiclování uší si na „zahřátí“ můžete zahrát malou hru.

Mlok skvrnitý. Foto Monika Tošenovská