Naše příroda, ročník 2018, číslo 3

Šumava, motýli, hmyz, květena a okolní krajina Plešného jezera… Co mají společného?

Text a foto: Alois Pavlíčko

Celé území v této jihovýchodní části patří do kontinentální biogeografické oblasti a dělí se o ně dvě obce, na jejichž území se také nalézá národní park – turistické destinace Nová Pec a Stožec. Z přírodního hlediska jde především o hraniční hřeben, do kterého je vklíněn ledovcový kar s kyselým geologickým podložím v 7. Vegetačním stupni. Navazující svahy jsou již na kyselých plutonitech, a to v nižších vegetačních stupních (5. a 6.). Současně se jedná o Šumavský bioregion, hercynskou podproviencii, fytogeografická oblast Oreophyticum. Z toho nám vyplývá chladnější klima s vyšším průměrným množstvím srážek a na hřebeni s vyšší a déle trvající sněhovou pokrývkou.

Pokud se podíváme na krajinný pokryv, najdeme zde v typech převažující smrčiny, přírodní kosodřeviny (včetně kamenných moří) a ve vlastním jezeře makrofytní vegetaci stojatých vod. Vegetace až po jezero a také s přesahem na hřeben v JV části patří do květnatých bučin (Eu ‑Fagion), západní části jezera a vrchol Plechého potom do horské (klimaxové) smrčiny (Eu ‑Vaccinio ‑Piceion), pomístně se také vyskytuje papratková smrčina (Athyrio alpestris ‑Piceetum), kterou také nalezneme v pásu SZ od Stifterova obelisku přes Ptačí skály až po Třístoličník v průměrné nadmořské výšce

1100–1200 metrů.

Plešné jezero, naše asi nejznámější přírodní hlubina, leží v nadmořské výšce 1087 metrů a z definice vyplývá, že jde o depresi na zemském povrchu nebo pod ním, trvale nebo dočasně vyplněnou vodou, nemající bezprostřední spojení s mořem. Nedá se jednoduchým způsobem vypustit a ani oblast největších hloubek není zarostlá vegetací. Vlastní plocha jezera činí 7,643 ha, obvod jezera potom 1320 m a největší naměřenou hloubkou je 18,7 m s tím, že cca 25 % plochy jezera je do 2 m hloubky. Jezero se může pyšnit objemem vod 614 320 m3.

Své jméno dostalo od názvu hory a poprvé jej uvádí ve verzi „Plechensteyn“ rukopis Vyšehradské kapituly v souvislosti se založením městečka Horní Planá. V historii mělo více verzí (německé Plöckenstein apod.), lidově je také označováno jako balvanité (Block), nejstarší popis je od Václava Březana, dvorního životopisce Rožmberků z roku 1567, který se opírá o zprávu stavitele jeho rybníků Jakuba Krčína z Jelčan (6. 6. 1567). Jednou z kuriózních zpráv je žádost hejtmana vimperského panství Bartoloměje Plánského z roku 1570, v níž se ucházel u Viléma z Rožmberka o udělení šlechtického titulu s přídomkem „z Plekenštejna“, kde horu a její okolí popisuje. Unikátní je také zmínka o pozorování kamzíků (Rupicapra rupicapra), jejichž výskyt nebyl později ze Šumavy již doložen.

Biotop vzácného horského motýla běloskvrnky (nebo také mramorovky) jeřábové Trichosea ludifica. Druh potřebuje neustálý rozpad horských smrčin nebo člověkem vysazovaná stromořadí, kde najde jeřáb, na kterém žijí jeho housenky. Dnes je nalezitelný i v oblasti centrálního hřebene Šumavy. Příkladem původního biotopu jsou i kamenná moře.