Naše příroda, ročník 2018, číslo 4

Muráňská planina je jedním z devíti slovenských národních parků. Vyznačuje se vápencovým podložím, plochou náhorní plošinou se strmými okrajovými srázy, velkým lesním bohatstvím a nepříliš vysokou návštěvností. Krajinným symbolem Muráňské planiny je vápencové bradlo Cigánka se zříceninou hradu Muráň a rozlehlá Velká lúka s chovem koní noriků. Divokost a nedotčenost zdejší přírody je naopak nejmarkantnější ve vápencových roklích, které jsou však z velké části běžným turistům nepřístupné.

Text a foto: Martin Janoška

Muráňskou planinu pokrývají z 87 % lesy poskytující životní prostor nejvzácnějším karpatským živočichům. Na severu převažují jehličnany, na jihu spíše porosty listnaté. V posledních letech má však stále větší zastoupení také „les“ bez stromů neboli holoseč. Náklaďáky naložené dřevem, půda rozrytá těžkou technikou, haldy poházeného dřevního odpadu a zničené chodníky patří bohužel dnes k realitě nejen Muráňské planiny, ale prakticky celého Slovenska. Orgány státní ochrany přírody v roli jakési popelky mají na způsoby a metody hospodaření v lesích pramalý vliv.

Nechcete‑li si zkazit dojem hned na začátku, zaměřte se na jižní část národního parku. Muráňská planina tady spadá příkrými vápencovými srázy, kam je vzhledem k neschůdnému terénu obtížné proniknout s těžební technikou.

Jednu z nejkrásnějších krajinných scenérií na Slovensku vytváří při jižním okraji Muráňské planiny asymetrická silueta 500 m vysokého vápencového útesu Cigánka, na jehož protáhlém vrcholu se rozkládá jedna z nejvýše položených středověkých pevností v Horních Uhrách. Přístup k Muráňskému hradu ze stejnojmenné obce na úpatí útesu je zdlouhavý a náročný a připomíná spíše horský výstup než návštěvu kulturní památky. Z hradu, kde přebýval hejtman Talafús se zrádnou Máriou (hrdinové Jiráskova románu Bratrstvo), se otevírají úchvatné pohledy na všechny světové strany. Zvláště nejbližší Muráňská planina se ukazuje ve své nejtypičtější, divukrásné podobě.

Vstupní brána do Muráňského hradu