Naše příroda, ročník 2018, číslo 5

Invazní přivandrovalci špaček, drozd a pěvuška – copak všechny naše úspěšně introdukované a následně invazní druhy ptáků jsou drobní pěvci? První tři díly seriálu (Naše příroda 11/1: 14–21, 11/2: 28–35, 11/3: 58–68) můžou k takovému dojmu skutečně dát podnět. Stejně tak by mohly vést k představě, že všechno invazní šílenství schytal Nový Zéland, už tak zubožený likvidací původních biotopů víc než jakákoli jiná podobně velká oblast světa. V tomto dílu tedy dejme Novému Zélandu vydechnout a podívejme se jinam, na opačný konec světa (tedy z pohledu protinožců). A na druh, který nebyl do země kiwiů introdukován. Druh, jenž se zároveň proslavil jako nejrychleji se šířící ptačí invazní druh v dějinách a je hrdinou snad nejvíce fascinujícího příběhu invazních ptáků vůbec. Je jím zdánlivě mírumilovný symbol lásky a něhy, ve skutečnosti agresivní a drsná hrdlička zahradní.

Text a foto: Tomáš Grim

Hned ze začátku je dobré reagovat na námitku pozorného čtenáře: „Hrdlička zahradní přece na Nový Zéland introdukována byla, jak uvádí tradiční literatura“ (v minulých dílech už zmiňovaná kompendia Thomson 1922 a Long 1981). Rozpor mezi tehdejší a modernější literaturou (např. Lever Ch. 2005: Naturalised Birds of the World. T & A D Poyser, London) plyne z nejasného systematického zařazení hrdliček introdukovaných na Nový Zéland, respektive nedávných změn v tomto zařazení.

Nahlédneme‑li do atlasu novozélandských ptáků (Heather B. & Robertson H. 2005: The Field Guide to the Birds of New Zealand. Penguin Books, Auckland), najdeme dva druhy nepůvodních hrdliček: hrdličku chechtavou (Streptopelia roseogrisea) a kropenatou (S. chinensis). Matoucí je jen ta první z nich. Hrdlička chechtavá je africkým protějškem „naší“ hrdličky zahradní, obývá především oblast Sahelu, tedy úzkou areálovou nudli suchého travnatého území vmezeřeného mezi Saharu a jižněji ležící tropické lesy. Oba druhy vypadají velmi podobně a historicky byly některými autory slučovány do jednoho druhu. V minulosti proto bylo technicky správné uvádět, že na Nový Zéland byla člověkem zavedena hrdlička zahradní.

Stejně to platí pro Austrálii. Podle nejnovějších zdrojů (Menkhorst P. a kol. 2017: The Australian Bird Guide. CSIRO Publishing, Clayton) seznam čtyř introdukovaných druhů hrdliček naši hrdličku zahradní nezahrnuje. Na seznamu je ze zde diskutovaných druhů jen hrdlička chechtavá, přežívá jen izolovaná městská populace v Adelaide (populace z Alice Springs a Perthu „byly odstraněny činiteli ochrany přírody“).

Na jihu zasahuje rozšíření hrdličky zahradní až na Srí Lanku. V sousední Indii je ostatně těžiště původního přirozeného areálu tohoto druhu. Vzhledem k tomu, že hrdlička zahradní je původně typicky polopouštní suchomilný druh, není divu, že zasahuje i do jižní části Arabského poloostrova. Khawr Taqah, Omán