Naše příroda, ročník 2018, číslo 5

Když jsem před lety cestoval po jihu Švýcarska, tak mě silně fascinovaly nekonečné háje, v nichž bezkonkurenčně převládal divoký kaštanovník jedlý. Tehdy na mne působily velice exoticky. Hlavně proto, že zrovna nadešel čas podzimu. A podrost kolem stromů byl plný čerstvé úrody kaštanů, tradičního atributu našeho adventu i Vánoc.

Text a foto: Jakub Hloušek

Podobný pocit lze místy zažít i v pásu střední Evropy. Kaštanovníku jedlému (variantně též nazýván kaštanovník setý) se úspěšně daří také u nás a rovněž na teritoriu sousedních států. Byť se vyskytuje jen ostrůvkovitě. A logicky má blíže ke klimaticky teplejším oblastem. Do skupiny jeho mimořádně důležitých lokalit přísluší chráněný areál „Jelenská gaštanica“ ukrytá uvnitř slovenského pohoří Tríbeč.

Bohužel, možná o ní jednou budeme hovořit v minulém čase. Ačkoli je opravdovým unikátem. Ohromné kaštanovníkové sady založil příslušník šlechtického rodu Forgáčů. Podle dostupných pramenů kaštanice vznikla již koncem první půle třináctého století! Sazenice sem byly dovezeny ze slunných regionů v nynější Itálii. A od té doby se někdejší opečovávaný sad postupně proměnil na výjimečný kaštanovníkový prales s exempláři úctyhodných rozměrů i věku. Zároveň tu všude dokola divoce bují neprostupné houštiny mladých přírůstků. Tudíž primárně udržovaný celek se přetransformoval na úroveň přírodě blízkého porostu.

Zdejší kaštany jsou stoprocentně bio. Avšak často si na jejich plodech pochutnávají též larvy hmyzu