Naše příroda, ročník 2018, číslo 6

Hnědásek osikový (Euphydryas maturna) patří ke krásným a také stále k nejvzácnějším motýlům v ČR. Obdobně dlouhodobě ustupuje v celé střední Evropě. Plošné změny v obhospodařování krajiny, zvláště pak lesa, jsou spojené se zánikem pro něj tolik potřebných světlých lesů. Právě tyto lesy byly nejčastěji převáděny na vysokokmenný les. Ten je však příliš hustý, nepropouští mnoho světla a hnědáskovi nevyhovuje. Doposud přežívá na jediné lokalitě v Polabí, kde také tyto přeměny probíhaly (např. výsadba smrkových monokultur v nadmořské výšce 200 metrů). Z dlouhodobého hlediska je přežití druhu prostřednictvím jediné populace značně rizikové, a jak se ukazuje i v letošním velice horkém a suchém roce, i aktuální.

Text a foto: Alois Pavlíčko

V roce 2010 se zdálo, že jde o rok poslední, kdy hnědáska ještě můžeme v České republice spatřit. Obrat nastal až po roce 2012, který byl evidentně klimaticky příznivý. Rozhodující byl průběh počasí v období jaro – léto. Tato skutečnost se také projevila na počtu přeživších housenčích hnízd, která byla základem pro obnovu populace v roce 2013. Od té doby počet jedinců mírně stoupá. Přibývá jak dospělých motýlů, tak zejména stromů, na nichž jsou nalézány jeho vajíčka a housenky.

Odpočívající samice hnědáska osikového. Květní nektar je důležitou potravní složkou dospělých hnědásků. Na snímku jde o keř ptačího zobu