Naše příroda, ročník 2019, číslo 1

I když paní zima s ledovým srdcem stále ještě nehodlá uvolnit svůj trůn, jaro už si v zákulisí chystá květované šaty, v nichž zanedlouho slavnostně probudí celou naši přírodu. Všichni už jsme natěšení a tak radostně vítáme každého jarního posla. K prvním patří ptáci, kteří se navzdory nepřízni počasí už teď vracejí ze svých zimovišť. A tak si některé z nich pojďme v krátkosti představit, abychom si letošní příchod jara užili.

Když před vámi do zasněžené trávy či polní brázdy přistane ptačí elegán v černém fráčku s kovovým odleskem, jde nesporně o špačka obecného. Namísto ptačího skoku se pohybuje lidským krokem a přitom vzorně střídá levou nohu s pravou. Chodí s hlavou vztyčenou, ale tu a tam zaboří citronově žlutý zobák do země, která už začíná vonět po jaru. Nezřídka se hodující špačkové přidávají k hejnům kvíčal nebo čejek.

Špaček je jeden z prvních poslů jara. A tak velkého ptačího otužilce rozhodně čekejte už teď v únoru. Přiletí ve skupince nebo jen sám. Všimnout si ho můžete už na obloze. Poznáte ho podle nezaměnitelné boční siluety, která v letu připomíná rovnostranný trojúhelník (ten má všechny tři strany nachlup stejně dlouhé). První k nám vždy dorazí pánové. Právě oni nosí fešný fráček, který je však vzhledem k cestě, jenž mají za sebou, v různém stavu opotřebení.

Otužilec špaček obecný se ze zimoviště vrací mezi prvními. A trefí-li se do sněhové přeháňky, zamíří rovnou na krmítko, aby se posilnil před náročným bojem o dutinu. Není divu, že po tomhle maratonu mívá notně ošuntělý kabátek. Všimněte si, že tenhle samec už se stačil hodit do gala.