Naše příroda, ročník 2019, číslo 6

Přestože mnoho ptáků každoročně podniká typický podzimní a jarní tah, řízený biologickými hodinami, někteří opeřenci migrují nepravidelně v důsledku nepříznivých podmínek. Vycestovat je nejčastěji přinutí nedostatek potravy. A ačkoliv mnozí se za ní pachtí celoročně, často se objevují jako (ne)čekaná vánoční nadílka. Kdoví, kdo z nich nás překvapí letos?

Pravidelní cestovatelé

Typicky stěhovaví ptáci se již na sklonku léta pečlivě připravují k odletu na zimoviště. Někteří zazimují poblíž hnízdiště, jiní zamíří daleko na jih (dálkoví migranti). A tak zatímco mnozí domácí ptáci s podzimem zmizí, vystřídají je severské populace. Kupříkladu některé sýkory a pěnkavy, jež nám v zimě přilétají zobat na krmítka, nejsou místní mámy a tátové, co nám v létě na zahradách vyvedli mladé, ale obvykle jde o zimní návštěvu z Pobaltí a Ukrajiny. Svým hnízdištím i zimovištím však zůstávají věrní, a tak se zjara zase vracejí domů. Zkrátka u nás opět zahnízdí naši ptáci a ti severští zase na severu.

Opeření bezdomovci

Obzvlášť na podzim a v zimě, se u nás čas od času objevují obrovská hejna ptačích tuláků, kteří pobudou, ale za chvíli zas zmizí kdovíkam a kdoví na jak dlouho. A protože jejich přílet nápadně připomíná nálet stíhaček, není divu, že je kdysi dávno lidé vnímali spíš jako předzvěst hrozivé války (a později i krutých zim), než jako milé překvapení.

Odborně vzato jde o fakultativní ptačí migrace, označované také jako „invaze“, „irupce“ či „erupce“. A ačkoliv o nich víme už přinejmenším od počátku 18. století, jejich mechanismy se vědcům dosud nepodařilo uspokojivě objasnit. Opeření kočovníci nemají stálý domov a často jich vystřídají i několik. Svá hnízdiště a zimoviště totiž flexibilně mění v závislosti na aktuálních podmínkách stanoviště, na němž se právě nacházejí (viz dále). A tak vlastně ani sami do poslední chvíle netuší, kdy, kam a na jak dlouho se nakonec vydají. A po cestě dále improvizují. Průběžně vyhodnocují aktuální poměry na jednotlivých stanovištích a reagují na ně operativními přesuny v různých směrech (nejčastěji se posouvají na jihozápad). Nakonec se od původního hnízdiště anebo prvního zimoviště vzdálí na stovky i tisíce kilometrů a nezřídka se ocitají až na opačném konci polokoule. Zkrátka geografická variabilita hnízdišť a zimovišť, stejně jako jejich vzdálenost, bývá u fakultativních ptačích migrantů obrovská.

Tolik sojek, jako letos v říjnu, jsme u nás už léta nepotkali. Počítat se daly na stovky! Přilákaly je sem nejspíš dobroty. Sojky milují žaludy a také hraboše, kteří se nám letos nebývale přemnožili. Dobrou chuť