Naše příroda, ročník 2019, číslo 6

Baška. Obec položená jižně od Frýdku-Místku. Povrchně zapůsobí dojmem fádní vesnice, která nezapře industriální příchuť průmyslových regionů naší části Slezska. Přesto si za svojí venkovní fasádou schovává překvapení. Například rekreační zázemí přilehlé vodní nádrže, hustou síť cyklotras či zdejší útulnou hospodu. A především nádherné pasáže toku Ostravice, kam se běžný turista, odkojený standardními mapami a klasickými průvodci, dostane čistě výjimečně.

Pozdrav hor v nížině

O to ale více bude mile vzrušen krásou utajených zákoutí, která se mu podaří poodhalit. Pro orientaci se stačí dotázat místních. Ti ho jistě přesně navedou k místu, jemuž se tady, jak je ve Slezsku zvykem, stručně, krátce, výstižně a bez zbytečných přívlastků, říká „Peřeje“. Hledaný úsek se nachází přímo uvnitř obce. A od plotů za humny i zahrádkami stavení je oddělen pásy hustých břehových porostů. Příjemné partie zdravého lesa občas znehodnocují nežádoucí vetřelci – zejména netýkavka žláznatá. První peřej se objeví kousek výše proti proudu od silničního mostu. U ní také mizí viditelné stopy po regulaci řeky. Roli prologu hraje úspěšně. Nicméně hlavní část teprve přijde. Trochu ji naznačuje přírodní charakter řečiště, kde se navzájem střídají úseky bystrého toku, klidné hlubiny i štěrkové lavice a osamělé balvany. Brzy nato druhá mohutná peřej odstartuje podívanou, za jakou by se nemusela stydět divoká údolí Beskyd nebo ostatních našich hor: bělostně zpěněná voda rozdělená do více proudů burácí mezi skalisky, zatímco předtím se prodrala sevřenými partiemi s nádechem zvláštního miniaturního kaňonu, ve kterém se pod hladinou rýsují okraje hlubokých tůní. Celé divadlo rázně ukončí třetí peřej. Tam se Ostravice smrskne na sotva dvoumetrovou šířku. Tedy za průměrného, respektive nižšího stavu, co je typické pro suchý slunečný počátek kalendářního podzimu.

.